Každý člověk má Bohem danou moc měnit věci kolem sebe. Je to dar, výsada, síla a něco dobrého. Jenomže vizí socialismu je právě přenášet osobní zodpovědnost na „stát“. V tom je ale háček. Jakmile na někoho přeneste zodpovědnost, zároveň se vzdáte moci o sobě rozhodovat. Rozhoduje ten, kdo přebírá zodpovědnost.
Socialismu naučil lidi, jak svoji zodpovědnost a bohem danou moc přesouvat na stát. Čím více zodpovědností na stát člověk přenese, tím menší bude mít prostor o sobě rozhodovat a tím menší bude mít moc věci kolem sebe měnit.
Navíc lidé pod vlivem socialismu nabudou přesvědčení, že jejich moc věci kolem sebe měnit je něco navíc, něco, co je obtěžuje, něco, co není jejich starost.
Když je člověk v tomto stavu, celkem snadno pochopí, že některé věci nejdou dobře, ale když mu řeknete: „Tak běž a něco s tím udělej,“ bude mít pravděpodobně celou řadu námitek, kterými odmítne pro nápravu věcí cokoliv podniknout.
„Já s tím mám něco dělat? To není moje starost. To mají dělat ti, které za to platíme. Mám svých starostí dost a podobně.“
Člověk se postupně přesouvá do naprosté pasivity a neochoty využívat moc věci měnit. Taková společnost a jedinec potom zaujímá negativní pasivní postoj. Naplňuje svou mysl a okolí nespokojeností se stavem věcí, ale kromě vyjadřování nespokojenosti, neprojevuje žádnou aktivitu, která by mohla věci napravit.
Lidé se nebudou chtít do ničeho angažovat a pokud propukne nějaké hnutí, bude to potom jistě hnutí nespokojenosti, které bude vyjadřovat negativní postoje vůči vládě, společnosti a podobně. Lidé se sice dokáží spojit, ale pouze proto, aby někoho svrhli nebo proti někomu v hněvu bojovali, ale nedokáží se spojit, aby prosadili nějakou pozitivní změnu nebo něco společně realizovali.
Přitom moc obyčejných lidí něco měnit je obrovská.
Pokud se spojí pro nějakou věc a dokáží spolupracovat, dokáže i menší skupina lidí vytvářet pozitivní věci, jít příkladem, měnit věci k lepšímu.
Pokud se spojí jeden tisíc lidí a každý z nich investuje 1 000,- Kč, mají hned k dispozici kapitál o velikosti 1 milionu. Mohou organizovat akce, mluvit s lidmi, zakládat stránky, hnutí, pomáhat nebo zlepšovat a sbírat zkušenosti.
Je třeba vykročit z pasivity a zatrpklosti z toho, že věci nejdou dobře, udělat krok vřed a každý den třeba jen malinko pro nápravu věcí, postupně se vytrvalostí může podařit věci měnit.
Není to tak, že jeden člověk nic nemůže změnit. Může změnit hodně. V prvé řadě může přijmout zodpovědnost sám za sebe a změnit sám sebe. Dělat věci dobře sám za sebe, dělat je podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Možná potom inspiruje ostatní.
Přijmout zodpovědnost sám za sebe a přijmout moc věci měnit povede ke svobodě a k tomu, že lidé budou neradi, když o svoji svobodu přijdou. Budou chtít o sobě sami rozhodovat a nebudou potřebovat stát, aby za ně jejich život řídil.
Pamatujte, svobody se vzdáváme sami tím, že zodpovědnost přenášíme na někoho jiného. Mít zodpovědnost znamená mít svobodu.
