Bývalá první dáma Michelle Obamová se před časem svěřila mladým ženám po celém světě se svým „tajemstvím“, aby i ony mohly být jako ona. „Byla jsem asi u každého mocného stolu, na který si vzpomenete, pracovala jsem v neziskových organizacích, byla jsem v nadacích, pracovala jsem ve společnostech, sloužila ve správních radách, byla jsem na G summitech, seděla jsem v OSN. Oni nejsou zas tak chytří.“

Kdo podle paní Obamové není tak chytrý? Zdá se, že to jsou někteří muži na pozicích, ve kterých se jeví průměrní, a přesto mají přebujelé sebevědomí a patří mezi nejmocnější lidi na světě. Snad se jí to nyní snadno říká, když už její manžel Barack Obama (demokraté) není ve funkci. Předpokládám, že jeho by do skupiny průměrných mužů nezařadila.

Člověk by si myslel, že když je černoška, o to více bude rozumět tomu, co jsou to předsudky. Podobné komentáře však nezaznívají pouze od bývalé první dámy, která společně s dalšími podporuje určitou agendu. Podporuje ten moderní mýtus, kterému říkáme extrémní feminismus. Tento druh destruktivního feminismu dalece překračuje rozumný požadavek žen předcházejících generací, aby se s nimi zacházelo spravedlivě. Za komentářem Obamové se již skrývá domněnka o nadřazenosti žen.


To, že na všech úrovních společnosti existují průměrní muži, by pro nikoho nemělo být žádným překvapením, ale zdá se, že Obamovou nenapadlo, že všude, kam se podíváme, je téměř stejný počet průměrných žen. Když vezmeme tuto skutečnost v úvahu, bude její „tajemství“ spíše zkreslováním reality, ať už si o tom myslíme cokoli.

Vztahy mezi mužem a ženou

Ze strany feministických aktivistek, a bohužel i od žen obecně, toho hodně slýcháme o násilí a nepřiměřeném chování mužů k ženám, ovšem realita není až tak jednostranná a jednoduchá.

Například britská BBC nedávno odvisílala reportáž, že třetinu nahlášených incidentů domácího násilí tvoří muži vystrašení ze svých partnerek. To je poměrně velké číslo. Zpráva nezahrnoval otázku emocionální násilí, ve kterém už ženy muže překonávají.

Abych to uvedl v literárních pojmech: zdá se, že pro každého Macbetha někde existuje Lady Macbethová, která může anebo nemusí být pouze manželkou (častěji matkou).

Muž a žena nejsou stejní

Jako lidské duše jsou si muži a ženy naprosto rovni před Bohem a podle zákona s nimi také musí být zacházeno spravedlivě. Ale ve všech ostatních ohledech jsou muži a ženy úplně odlišní. Ve skutečnosti si lidé nejsou rovni. Někteří opravdu v ničem nevynikají, a jiní jsou výjimeční, charismatičtí a další se řadí mezi téměř nadlidské.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k odběru Newsletteru. Jednou týdně vám tak budeme moci zasílat výběr těch NEJ zpráv.

Proč by si tedy někdo se zdravým rozumem myslel, že muži a ženy jsou si „rovni“ v tom feministickém smyslu, který vede k argumentu, že ženy by měly být schopné dělat a dokázat všechno to, co dělají muži?

Osobně nechci, aby byly v našich speciálních jednotkách ženy a zabíjely lidi. Myslím, že k tomu máme dostatek mužů a muži jsou stejně biologicky mnohem více postradatelní. Proč by mělo pro ženy být vítězstvím dělat všechny ty strašné věci ve válkách nebo speciálních jednotkách, které dělají muži? ženy jsou právem spojovány s něžností, mateřskou láskou a záležitostmi míru.

Rozdíly mezi mužem a ženou

Když mluvíme o „rozdílech“, musíme si je vyjasnit. Za prvé, muži a ženy jsou zjevně fyziologicky odlišní. I když třeba nevěříte v Boha, příroda nám říká, že naše lidská těla mají specifické funkce a účel. To, že se mužské a ženské tělo liší, nenaznačuje rovnost, která se projevuje v uniformitě, ale spíše naznačuje odlišnost. A další rozdíl je zjevně psychologický.

Pokud bychom to měli zestručnit, rozdíl by fungoval asi takto: Průměrná žena (a podle definice je mnoho průměrných žen) má tendenci přijímat neopodstatněnou kritiku. Čistým výsledkem toho je, že průměrná žena má sklon k nízké sebeúctě, postrádá sebevědomí a je náchylnější k depresím, protože může snadno uvěřit tomu, co je falešné.

Na druhou stranu, průměrný muž (opakuji průměrný) má tendenci odmítat oprávněnou kritiku, a tak inklinuje k egoismu, nadměrné sebedůvěře a obecné hlouposti vyplývající z neschopnosti získat přesnou a korektní zpětnou vazbu.

Jak jsme četli na začátku článku, „přehnaného sebevědomí“ u mužů si Michelle Obamová všimla. To je pravda, ale popouzet ženy proti mužům a snažit se nad nimi vybojovat „nadřazenost“,  to pouze přispívá k větší mizérii ve společnosti.

Krása žen a síla mužů

V Talkienově trilogii „Pánu prstenů“ můžeme objevit nádherné mytologické vyjádření skutečného rozdílu mezi muži a ženami. Úspěšný je ten, který uznává jejich sílu, ale nezapomíná na jejich důležité rozdíly.

Možná si pamatujete scénu v knize a ve filmu, když Frodo otevřeně nabízí dobrotivé a vznešené paní Galadriel Prsten moci a ona pod jeho vlivem naplno projeví svou temnou stránku a prohlásí: „Dáš mi Prsten dobrovolně! Místo Temného pána dosadíme královnu. A nebudu temná, ale krásná a strašná jako ráno a noc! Bez poskvrny jako moře a slunce a sníh na hoře! Strašná jako bouře a blesky! Silnější než základy Země. Všichni mě budou milovat i proklínat!“ Na základě této metamorfózy se na okamžik promění a stává se „nezměřitelně vysokou a nadpozemsky krásnou, hrozivou a zbožňovanou“. Potom se dokáže ovládnout, umírní svou extrémní reakci a opět se vrátí ke svému normálnímu já.

V zásadě jde o to, že muži chtějí sílu a ženy chtějí krásu, a to nejsou „rovnocenné“, ale rozdílné tendence. Pokud to pět tisíc let dějin dosud dostaečně neprokázalo, pak už nevím, co jiného by nás mělo přesvědčit. Například kosmetický nebo módní průmysl není něco, co vymysleli muži, aby zotročili ženy, ale odvětví, které ženy chtějí, a muži to podporují. Ženy prostě rády vypadají skvěle, a dokonce ani feminismus nepopírá potřebu „nápadného“ vzhledu ženy.

Podobně se „silný“ muž pro některé ženy jeví jako neodolatelně přitažlivý. Mužu hledají tuto sílu v oblasti fyzické, finanční, emocionální, mentální, kreativní, duchovní nebo v kombinacích těchto oblastí a muži „pracují“ na na dosažení těchto „silných stránek“. Často možná méně vědomě než ženy, které pracují na své „kráse“, která má samozřejmě také složky, které přesahují pouhou fyzickou stránku a hledají krásu charakterouvou nebo duševní. Podobně jemnou stránku hledají také muži, aby se stali pro ženy žádoucí.

Muži vědí, že ženy potřebují, a to samozřejmě nejenom pro sexuální nebo reprodukční účely, ale také proto, že ženy přinášejí „krásu“ do jejich strohých životů. Síla v sobě nemá žádný životní atribut, s výjimkou akceschopnosti, ale krása září za všech okolností a je jejím vlastním ztělesněním. Stručně řečeno, krása má větší moc v tom, že dokáže vyvolat reakci svou vlastní vnitřní povahou, zatímco síla je právě ta „síla“ a v negativním ohledu v sobě nese prvek nátlaku a donucení. V pozitivním smyslu v sobě nese prve k opory. Ti silní se mohu stát oporou pro ostatní – rodinu, partnerku, společnost.

Jak Dostojevskij nezapomenutelně napsal: „Svět bude zachráněn krásou.“ A krása, jak poznamenal Plótínos, je prvním atributem duše.

Starověký čínský text „Šest tajných učení“ doporučuje vůdcům: „Buďte klidní a vyrovnaní, vlídní a umírnění. Buďte velkorysí, ne hádaví. Buďte otevření a mějte vyrovnanou mysl. Zacházejte s lidmi správně.“ 

Cesta ven – spolupráce ne bojování

O čem mluvím, je popsáno v mýtech z dávné minulosti. Krásná Eva (etymologicky matka) zhřešila, protože věřila neoprávněné kritice a nechala se svést lží hada o tom, že když pozná zlo, stane se výjimečnou. Silný Adam (etymologicky muž) se k ní v hříchu přidal, protože odmítl oprávněnou kritiku, varování Boha.

Kombinace dvou různých psychologických perspektiv vedla k tomu, co všechny kultury, všechna náboženství a všechny mýty věděly již od začátku: lidská rasa se zapojila do nějaké pohromy, ze které se ještě úplně nezotavila.

Jedna dobrá věc na této kalamitě je to, že tito dva (muž a žena), se nerozlučně spojili ve vzájemné odpovědnosti za ztrátu ráje, kterou utrpěly. V naději, že se jim to za pomoci vzájemné láskyplné spolupráce podaří zvrátit.

Zpět k Babylonu

A feminismus? I ten se v mýtech objevuje. Jeho kořeny najdeme ve skutečnosti ještě před osvícenstvím. Kořeny sahají až k myšlence Babylonské věže a tomu, že lidské bytosti mohou vybudovat dokonalou společnost a jsou dokonalé samy o sobě.

Jedná se o hluboce ateistickou myšlenku, která vyjadřuje přesvědčení, že lidské bytosti mohou svou vlastní silou dosáhnout spásy bez Boha či bohů.

Kdybychom měli ještě lepší vzdělání, dalo by se to uskutečnit, tvrdí stoupenci tohoto myšlenkového proudu. Proto marxisté, feministky a všichni ostatní ideologové vždy hovoří o vzdělání. V jejich pojetí to samozřejmě znamená úplnou indoktrinaci, přesvědčení a donucení všech, aby následovali jejich způsob. Pohanští Řekové měli pro tyto ateistické humanistické názory poejmnování: namyšlenost.

Na závěr si připomeňme, že feminismus je ideologie, a jak řekl doktor Norman Doidge: „Ideologové jsou lidé, kteří předstírají, že vědí, jak ´udělat svět lepším místem´, aniž by si předtím dali do pořádku svůj vlastní vnitřní chaos.“

Pojďme vzdorovat této ideologii a jejím falešným mytologiím a začněme si vážit mužů jako mužů a žen jako žen a oslavujme jejich skutečnou podstatu.

Přeloženo z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times. Upravil M.K.


James Sale je anglický podnikatel a tvůrce firmy Motivational Maps, která působí ve 14 zemích. Je autorem více než 40 knih vydaných u předních mezinárodních vydavatelů, včetně Macmillana, Pearson a Routledge, na téma management, vzdělávání a poezii. Jako básník získal první cenu v soutěži Společnosti klasických básníků 2017.