Produkce mléka a hovězí maso patří celosvětově ke stěžejním zemědělským komoditám. Zároveň je chov skotu také předmětem intenzivního zájmu kvůli emisím skleníkových plynů, obzvláště v Evropě. Nizozemí nebo Švýcarsko přistupují k drastickým regulacím pro snižování chovů. Zdá se ale, že existují i jiné možnosti redukce plynů než rušení chovů.
Některé vědecké studie se zabývají snižováním produkce plynů vypouštěných dobytkem. Zkoumají například účinky přidávání mořské řasy do krmiva hospodářských zvířat nebo přidávání přísad do kompostování kravského hnoje.
Kompostování
Například studie University of California zveřejněná v časopise Environmental Science Technology, pojednává o snižování snižování emisí metanu (CH4) a oxidu uhličitého (CO2) při zpracování hnoje, zejména v chovech skotu. Postup je jednoduchý, při kompostování kravského hnoje do něj přidáte dřevěné uhlí vyrobené například z odpadních ořechových skořápek.
Výsledky vědců ukázaly, že kompostování kravského hnoje s přidáním specificky upraveného dřevěného uhlí (biochar) snížilo emise metanu o 79 % ve srovnání s kompostováním bez uhlí. Metan je považován za skleníkový plyn, který má mít až 30krát silnější skleníkový efekt než CO2.
Celková klimatická stopa životního cyklu byla podle studie snížena o –535 kg ekvivalentu CO2 na tunu hnoje, oproti –194 kg pro běžné kompostování a +102 kg pro jednoduše skladovaný hnůj.
Použité dřevěné uhlí je speciálně zuhelněná biomasa (biouhel) za účelem její následné aplikace do půd. Od klasického dřevěného uhlí se liší tím, že je drobnozrnné, že uhelnatění není uplatněno na kusové dříví a že výsledný pevný produkt se nepoužívá jako palivo.
Biouhel vzniká procesem zvaným pyrolýza. Při něm je biomasa zahřívána bez přístupu vzduchu při vysokých teplotách 300-600 °C. Pokud jde o živiny, je složení biouhlu, až na snížený obsah dusíku, téměř stejné jako vstupní biomasa.
Největší část tvoří čistý uhlík, který je ve velmi stabilní formě a téměř nepodléhá dalšímu rozkladu. Živiny, které se na uhlík navážou, se z něj uvolňují pomalu a nevyplavují se. Samotný uhlík v této formě setrvává v půdě v řádu staletí a tisíciletí.
Přísada do krmiva
University of California již v roce 2019 upozorňovala na zjištění, že druh červené mořské řasy (asparagopsis taxiformis) produkuje sloučeninu, která by mohla u hospodářských zvířat snížit produkci metanu.
Podle univerzity pochází polovina všech emisí metanu v Kalifornii „především z 1,8 milionu dojnic, které krkají, vydechují, prdí a produkují hnůj“. Z těchto emisí spojených s chovem dobytka jsou podle univerzity „nejsilnější říhání, která představují zhruba 95 % metanu vypouštěného do životního prostředí“.
Tým jejího zemědělsky zaměřeného kampusu v Davisu ve studii z roku 2018 vyhodnocoval přidání malého množství mořských řas asparagopsis do krmiva pro dobytek. Výsledkem bylo snížení produkce metanu u dojnic o více než 50 %.
Problém je však v tom, jak vypěstovat dostatečné množství mořských řas, aby se uspokojily potenciální požadavky živočišného průmyslu.
Asparagopsis taxiformis je subtropický druh pocházející z Austrálie a Havajských ostrovů, ale vyskytuje se i v severnějších oblastech včetně Baja California v Mexiku a na různých místech jižní Kalifornie včetně San Diega a ostrova Catalina.
Na výzkumu možností pěstování řasy se podílí například dr. Jennifer Smithová ze Scripps Institution of Oceanography na UC San Diego. Od roku 2019 pěstuje asparagopsis ve fázích sporofytu, což je fáze, která se rychle množí a je vhodná pro laboratorní kultivaci.
