Analytický komentář
Předem ohlášený pochod organizace Hnutí pro život, kterého se v Praze dne 26. dubna 2025 účastnilo zhruba dva tisíce lidí, zablokovala zhruba tisícovka lidí organizovaných různými spolky. Pochod a jeho blokáda odhalují dva silné ideové proudy ve společnosti, což ukazují i následné reakce politiků, osobností a zástupců různých hnutí.
Na jedné straně stojí skupiny a jednotlivci, kteří zastávají názor, že život nenarozeného dítěte je důležitý nebo „posvátný“ a neměl by se svévolně a neuváženě zabíjet potratem. Hnutí pro život, které pořádalo pochod, se zaměřuje na podporu těhotných žen a jejich rodin, které se v důsledku těhotenství dostávají do problémů a o potratu uvažují. Pochod měl šířit např. povědomí o lince pomoci pro ženy při neočekávaném otěhotnění.
Na druhé straně stojí názorové proudy prosazující potrat jako „právo ženy“, které nesmí být nikým omezováno.
V pozadí těchto dvou skupin stojí názorové a ideové základny, které ukazují, jak široký a hluboký tento konflikt ve skutečnosti je, co všechno zahrnuje a jak prorůstá do všech úrovní společnosti. Podrobněji o tom níže.
Dvě strany „konfliktu“
Pochod pořádalo Hnutí pro život s podporou Aliance pro rodinu a konzervativních skupin a jednotlivců.
Zablokován byl podle zpráv v médiích hnutím Praha je feministická, členy kolektivů Antifašistické kámošstvo nebo Kolektivem 115, či kolektivem studentů Mater Nostra a podporován Anarchistickou federací.
Ideové proudy
Pokud ideové proudy co nejvíce zjednodušíme, je možné je shrnout a popsat následovně.
První zastává tradiční hodnoty postoje k partnerství, manželství, početí dětí, rodině a s tím související věrnost, zdrženlivost, sebeovládání, osobní odpovědnost a svobodu v rámci etických hranic.
Druhý proud zastává ideál „svobody“ překračující zmíněná etická nebo morální omezení. Jak sami deklarují, tato omezení je chtějí o svobodu připravit. Žena by v tomto smyslu měla mít neomezené právo rozhodnout, zda potratí vlastní nenarozené dítě.
Tento proud je mnohem širší a na ideál svobody se nabalují další ideály, což zahrnuje takzvanou „neomezenou lásku“ mezi ženami a muži, tedy nejenom „sexuální svobodu“ ve střídání partnerů, ale také početné sexuální orientace, které shrnují pod zkratku LGBTIQ+, s čímž souvisí také jejich „neomezená tolerance“.
Tyto dvě skupiny bojují, nejenom ve veřejném prostoru, či v médiích, ale také uvnitř politického spektra, o „tradiční formu manželství“ nebo o „manželství pro všechny“ zahrnující homosexuální svazky. Tyto boje o právní definice nakonec vedou až do oblasti početí dětí, náhradního mateřství, adopcí a k tomu, co kritici nazývají „obchodování s dětmi“, kdy si například homosexuální pár „pořídí“ miminko promocí náhradního (surogátního) mateřství.
Reakce
Z reakcí politiků také vidíme, které strany a jednotlivci proudy podporují.
Zatímco europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti) označila úspěšné zablokování pochodu Hnutí pro život za „neuvěřitelný triumf“ a vyjádřila hrdost na nenásilný odpor proti tomu, co považuje za ohrožení ženských práv, europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) se proti zablokování ohradil. „Ti lidé nenarušovali žádným způsobem veřejný pořádek, takže není důvod, aby je někdo nepovoleným způsobem blokoval,“ napsal Zdechovský s tím, že policie měla udělat více pro jejich bezpečný průchod.
„Neuvěřitelný triumf. Série blokád naprosto přečíslila a takticky překonala klerikální Hnutí ‚pro život‘, které v 17 hodin potupně ukončilo akci daleko před cílem. Na Václaváku a v ulicích slaví a skandují stovky antifašistek*ů. Neprošli! Obří díky všem, jsme strašně dojaté*í!“ uvedla na síti X Anarchistická federace.
Podobně jako Zdechovský se na situaci díval také pražský zastupitel Jan Wolf (KDU-ČSL) nebo lidovecká poslankyně Romana Bělohlávková, kteří žádali ministra vnitra o vysvětlení „selhání“ policie.
Vít Rakušan (STAN) jako ministr vnitra vyhodnotil práci policie jako dostatečnou. V minulosti Rakušan osobně prosazoval širší právní zázemí pro „manželství pro všechny“ a LGBT komunitu.
Senátor Jiří Čunek (KDU-ČSL) v reakci na Rakušanovo prohlášení, že je rád, že se celá akce i s velkou pomocí policie a jejího antikonfliktního týmu obešla bez zranění, škod na majetku a výraznějšího narušení veřejného pořádku, prohlásil, že současný ministr vnitra „nedokáže ochránit rodiny s dětmi v řádně nahlášeném, pokojném pochodu Prahou, a ještě se plácá po ramenou, že ‚nedošlo k násilí‘“ .
Policisté v Kaprově ulici podle sobotního vyjádření policejní mluvčí Evy Kropáčové zajistili 26 lidí, kteří ani po opakovaných výzvách policistů nepřestali blokovat pochod.
„Říkají, že jsou pro život, ale ve skutečnosti my všichni víme, že to jejich ‚za život‘ znamená, že chtějí zakázat interrupce,“ uvedla Johanna Nejedlová z organizace Konsent. Společně s Amnesty International Konsent usiluje o to, aby „právo na potrat“ bylo zakotveno v ústavě.
Amnesty Intenational se zabývá ochranou lidských práv, a podle kritiků je její zapojení do takzvaného „práva matky na potrat“ jednostranné, protože nijak nereflektuje „právo dítěte na život“.
Senátor Zdeněk Hraba (bez pol. příslušnosti, člen senátorského klubu ODS a TOP09) poukázal na to, že vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková se k „flagrantnímu porušování ústavních práv občanů na Pochodu pro život ze strany ultralevicových radikálů, Pirátů a Antify“ nevyjádřila a že za opačné situace by reagovala, čímž naznačoval, že Laurenčíková stojí na straně těch, kteří pochod zablokovali.
Laurenčíková skutečně dlouhodobě prosazuje redefinici manželství, a tedy umožnění homosexuálních sňatků. Snažila se např. zablokovat vydání knihy Abigail Shrirerové pojednávající o stinných stránkách transgenderu (chirurgické změně pohlaví) s názvem Nevratné poškození. Je také spoluzakladatelkou organizace Society for All (Společnost pro všechny).
Únava z konfliktů
Podle politika Ondřeje Šimíčka (ODS), který podpořil Pochod pro život, blokáda demonstruje skutečnost, že se kvůli podobným aktivitám „ztenčuje“ svoboda slova v ČR ve veřejném prostoru.
„Prostor, kde by se dala používat beze zbytku, se ztenčuje. Ne kvůli zákazu. Kvůli tomu, že se vám zkrátka nechce znovu procházet tím samým rituálem. A tak si člověk neklade otázku, co je pravda. Klade si otázku, jestli to za to stojí,“ píše Šimíček.
Náhled do ideového myšlení organizátorů blokády poskytují některé následující posty.
„Dnes se pořádá několik akcí proti pražskému Pochodu pro život, jestli můžete, buďte tam a dejte zdejším klerofašistům najevo, co jsou zač,“ vyzýval před plánovanou blokádou filmový kritik Kamil Fila, podle postu, který archivovaly Parlamentní listy.
„Ty pochody pro život, co pořádají ultrakonzervativní spolky, jsou pochody za umírání žen, které nesmí podstoupit interrupci; jsou to pochody, které se absolutně nezajímají o kvalitu života narozených dětí. Nestojí za nimi citliví křesťané, které trápí, že umírají nenarozené děti nebo poškozené plody, jsou to totalitáři, kteří chtějí, aby ženy musely vynuceně rodit, aby se nemohly rozvádět, aby nemohly chodit volit, aby v demokratických sekulárních státech vládlo jakési jejich perverzně chápané biblické právo, které je mnohdy spojené se systémovým rasismem a záměrným udržováním většiny lidí v chudobě, nemoci, nevzdělanosti a imobilitě (nemožnosti cestovat a stěhovat se).“
Deník Alarm napsal: „Odpůrcům interrupcí se nepodařilo dojít ani na Staroměstské náměstí, blokáda byla úspěšná. Přes tisícovku odpůrců Hnutí pro život a jeho boje proti interrupcím se v sobotu sešlo ve 13:00 na Jungmannově náměstí.“
„Máme tu co do činění s hnutím, který se dnes sice tváří jako mírumilovná iniciativa, která chce jen pomáhat dětem a rodinám pod sloganem Nesoudíme, pomáháme. Nesmíme ale zapomínat na to, že je to to samé hnutí, které nálepkuje ženy podstupující interrupci jako bezcitné mrchy a chce je zařadit na seznam špatných žen,“ uvedl podle deníku Alarm jeden z řečníků, Matyáš z lidskoprávního studentského spolku Mater Nostra.
Milan Hamerský z hnutí Pro eutanazii u trasy pochodu umístil petiční stánek, v němž sbíral podpisy pro legalizaci eutanázie (práva usmrtit sám sebe).
„Hlavní cíl anarchistické bojůvky ale je pochod zablokovat. To je samozřejmě protiprávní. Účastníci řádně svolaného shromáždění vykonávají své ústavní právo, říkáme mu právo shromažďovací, a do dnešních dnů jej upravuje zákon z března 1990. Zaručení svobody pořádat politická a jiná shromáždění byl jeden z prvních plodů nově nabyté svobody. Demokratický režim – na rozdíl od komunismu a nacismu – zaručil každému právo pokojně se shromažďovat, demonstrovat, manifestovat, projevovat veřejně a společně s jinými svůj pohled na svět,“ píše podporovatel Hnutí pro život a advokát Jakub Kříž.
