Michaela Málková se rozhodla vykročit do světa malířství jako vedoucí výtvarných kurzů, prodejem ilustrací a „kouzlením s barvami a fantazií“. Pomocí kresby a akvarelu tvoří obrázky pro děti i dospělé a své žáky vede k realistické kresbě a akvarelové malbě. Miluje pozitivní a inspirativní umění, kritizuje dekadentní směry zaměřené na negativní emoce a destrukci.
„Pro tvorbu ilustrací používám většinou ruční techniky, malbu akvarelem, perokresbu, nebo kombinuji kresbu a malbu,“ říká malířka, s níž jsem se setkal k rozhovoru v malé restauraci na náměstí starého královského města Chotěboře.
Jako studentka výtvarného umění chtěla ilustrovat knížky, ideálně svoje vlastní knížky se svým příběhem. „To by byla pro mě asi taková nejideálnější cesta,“ říká malířka.
„V současné době mě živí kurzy malování, ty vedu jak naživo, tak i on-line,“ vysvětluje. „V tuhle chvíli bych se chtěla pustit do malování obrazů s tématy pro dospělé. Řekla jsem si, že musím poslouchat svůj vnitřní hlas a podle toho jednat.“
Na otázku, kdyby dostala nabídku na ilustraci knižního vydání Harryho Pottera, říká: „Asi bych o tom hodně přemýšlela, protože to jsou fantazijní výjevy, které mě hodně baví (smích). Možná by mě to zase stáhlo zpátky k ilustraci. Kdyby mě to hodně chytlo… to bych si asi dala říct.“
Michaela Málková
Pořádá výtvarné kurzy akvarelu a kresby, ale čas věnuje i individuální výuce u žáků doma. Píše blok pro tvůrce a výtvarníky. K tvorbě používá hlavně kresbu a akvarel, které také učí na svých kurzech. (Portfolio)
Pozitivní témata
„Vybírám si pozitivní témata nebo věci k zamyšlení, rozhodně nechci dělat obrazy, které budou jen dekorativní, moc ráda do toho dávám nějaké příběhy nebo hloubku,“ říká malířka.
„Když jsem si definovala, co chci předávat, tak to je radost. Radost nemusí být jenom v tom, že to jsou veselé obrazy, ale někomu to třeba dodá něco, co sám hledá nebo nemá, nebo to v něm může vyvolat radost,“ prozrazuje, co tvoří „pilíř“, na kterém staví své umění.
„Měla by to být radost jak pro mě, tak pro druhé, to je pro mě hlavní spojení.“
„Učím realistickou kresbu a akvarel“
Své studenty učí realistickou kresbu. „Vedu je, aby se opravdu naučili od základu nakreslit cokoliv, takže když mají zájem, tak vždy na konci roku před létem uděláme i portrét. Samozřejmě, pro někoho už to je hodně těžké, protože do kurzů chodí amatéři, které prostě baví kreslit a malovat.“
„Někdo je šikovnější, ale kolikrát mě překvapuje, jak jsou lidé, kteří jen kreslí po večerech, ohromně šikovní. Někdo to musí rozvíjet déle, ale mám jednu studentku, která skoro celý život nic podobného nedělala, přišla na kurz a vytvořila nádherné kresby, a teď dělá na akvarelu,“ popisuje malířka radostnou práci s nadanými studenty.
Umění je i reflexe současné společnosti, ale podle mě by mělo přinášet něco pozitivního.
„I když studentům opakuji teorii a praxi stále dokola, tak mě to ještě neomrzelo, je to dobrý.“ (smích)
„Malujeme na papír, protože akvarel se dělá převážně na papír, jsou výjimky, kdy se to dá udělat na jiný materiál,“ vysvětluje.
Negativizmus a destrukce moderního umění
„V dnešní době, když se podíváte na současné umění… Připadám si trochu jako konzervativní, ale vidím řád a dobré vlastnosti ve starých obrazech a najednou na přelomu století se začátkem moderního a současného umění se objevuje strašně moc negativního, destrukce,“ říká malířka.
Umělci podle ní reflektují směřování dnešní společnosti a je potřeba, aby poukazovali na současné problémy.
Výstavy semestrálních prací studentů na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kam chodila pozorovat malby a ilustrace, podle ní ukazují, kam učitelé směřují své studenty. „Většina těch prací šla destruktivním směrem. Málokdy se tam objeví příjemné téma, něco, co tě potěší, pohladí po duši,“ říká malířka.
„Bohužel, prostě to tak je a je málo umělců, kteří to tak nedělají a mě to přijde jako velká škoda,“ míní Michaela Málková.
Přijde mi, že toto umění jde do slepé uličky. Tohle nám už nic nepřinese.
„Občas se tam ukázalo něco, co bylo opravdu dobře technicky zpracované, ale dost často jsou to tak zvláštně zvolená témata, která nemají s příjemný pocitem nic společného,“ popisuje směřování současného umění.
„Ne že bych to nechtěla pochopit, že je to nějaký vývoj, ale přijde mi, že toto umění jde do slepé uličky. Tohle nám už nic nepřinese. může se to vyvíjet do nějakého extrému, ale nevím, kam dál to může spět a co nám to může přinést,“ říká malířka. „Umění je i reflexe současné společnosti, ale podle mě by mělo přinášet něco pozitivního.“
Více do hloubky
„Vídám i na sociálních sítích, že lidé nejdou do hloubky, podstaty, dokáží se perfektně naučit řemeslo a dělají realistické obrazy nebo zobrazení něčeho, ale nejdou do hloubky,“ sdílí svá pozorování malířka. „Myslím si, že by v tom mělo být propojení hloubky a realismu.“
„Mám ráda realismus, ale nepůjdu do hyperrealismu. Na realismu stavím, nejsem žádný abstraktní malíř, ale hloubka je pro mě v umění hodně důležitá,“ říká Michaela.
Vzpomněla také stará díla a malby, v nichž je „spoustu zaklíčovaných věcí“.
Malování jako relax
„Do kurzů mi chodí ženy, které hledají relax,“ říká malířka. „Potřebují si odpočinout a ve skupině studentek je velice příjemné prostředí. Muži chodí na kurzy většinou pro nějakou techniku a potom si to doma už zpracovávají sami. Ženy rády chodí na kurzy, protože se rády setkají s ostatními, mohou si popovídat.“
Atmosféru kurzů přirovnává k tradici společného draní peří, při němž ženy spojovaly práci s příjemným setkáváním a popovídáním.
